Nejvíce přehnaných informací o nich přináší dlouhá řada apokryfních evangelijních textů, které vznikly v prvních stoletích křesťanství. Myšlenka, že existovaly tři, pochází ze šestého století. Tehdy vzniklo Arménské evangelium o dětství, které zajímavě situuje Ježíšovo narození na 6. ledna a příchod tří mudrců na 9. ledna. Zde je také uvedeno, že jimi byli: Melkon - král Peršanů, Gaspar - král Indů a Baltazar - král Arabů.
Vlající roucha, koruny na jejich hlavách nebo turbany jsou jen tradicí lidských představ. Stejně jako to, že Kašpar byl zobrazován jako mladík bez dlouhých vousů, Melchior jako šedovousý stařec a Baltazar jako muž s tmavou barvou pleti.
Kontroverzní postavy?
Pro evangelisty Marka, Jana a Lukáše to mohly být spíše kontroverzní postavy, protože o nich píše pouze Matouš. Nenazývá je však mudrci, ale mudrci, kteří přišli z Východu. Jak se dozvěděli o Ježíšově narození? Svatý Matouš píše, že viděli jeho hvězdu na východě. Zde se také uvádí, že se tajně setkali s králem Herodem, který je vyděšen zprávou o narození dalšího krále požádal, aby mu oznámili, kde je Ježíš ukryt. Toto evangelium také popisuje, že mudrci následovali hvězdu, která je dovedla k domu - přesné místo není uvedeno! Ani to, že to byla nějaká bouda! - "Uviděli tam Dítě s jeho matkou Marií. Poklonili se mu a obětovali mu zlato, kadidlo a myrhu. Pak jim bylo ve snu řečeno, že se mají vrátit do své vlasti jinou cestou. A z tohoto textu nevyplývá, že by byli z různých zemí.
V pozdějších staletích se začal prosazovat názor, že všichni byli íránští mágové, tj. astrologové-kněží, kteří ve hvězdách viděli příchod budoucího Saoshyanta, tj. obránce-spasitele-vítěze.
Králové, mudrci nebo mágové?
Odkud se tedy vzalo přesvědčení, že jsou králové? Kromě již zmíněného evangelia o dětství tuto informaci obvykle zprostředkovávali umělci. Dochovalo se mnoho obrazů, na nichž jsou Tři králové vyobrazeni. Například ve Florencii můžeme obdivovat mozaiku ze 13. století, která zobrazuje tři krále se světlou pletí, jak cestují v loďce. Slavný oltář Tří králů v Kolíně nad Rýnem zase zobrazuje panovníky různých věků. Nejstarší z nich klečí vlevo, zatímco se k němu obrací Dítě Ježíš a žehná mu. V 19. století mezitím vzniklo dílo Jamese Tissota, které zobrazuje tři panovníky cestující pouští na velbloudech, za nimiž se táhne dlouhá družina.
Těchto uměleckých vizí je celá řada a v průběhu staletí zanechaly svou stopu, neboť posílily křesťanskou víru, že to byli právě tři panovníci, kteří se poklonili malému Ježíškovi a nabídli mu dary, o nichž se zmiňuje svatý Matouš.
Rozjímání o slavnosti Zjevení Páně.
Nezáleží na tom, jakou cestou k Ježíši přicházím, ale jakou cestou se od něj vracím. A ta musí být jiná než ta první. Sám na sobě vidím, že je to většinou úplně jinak. Ale postupně.
Nejdřív ze všeho uvidět hvězdu a jít za ní. To není těžké. Pro mladého, dychtivého (ještě) věřícího člověka vidět někoho nebo něco, co mě přiměje přijít k Pánu, není žádný velký výkon. Ale kdo z nás to nedělá? Jistě nás dojímají lidská dramata, neřešitelné situace, utrpení nevinných. To všechno vidíme a hledáme Boha, protože víme, že bez něj nic nezmůžeme. Různé jsou naše hvězdy, protože různé situace a okolnosti nás přivádějí ke Kristu.
Pak ho uctívejte. Je tak velký, že se nebojí pokořit. Jen někdo skutečně velký se nebojí ukázat se jako malé, bezbranné dítě. A tak padám na tvář před Bohem, který se jako největší stal tím nejzranitelnějším. Obdivuji Jeho lásku k člověku. Klaním se Mu jako mudrci. Ani s tím nemám problém.
A teď to nejtěžší. Vrátit se jinou cestou. Mudrci se vrátili jinou cestou, protože setkání s živým Bohem vždycky něco změní. S lítostí musím říct, že u mě je to vzácné. Myslím, že se příliš soustředíme na to, proč přicházíme ke Kristu, zda ho rovnoměrně uctíváme a zda je hvězda, která nás k němu přivedla, jasnější než ostatní. Tak zřídka se k sobě vracím jinou cestou. Děsím se pomyšlení, proč tomu tak je. Proč se vracím stále stejnou cestou? Je bezpečnější, vyšlapaná, znám ji velmi dobře.
P. Rafael